Kdo tě přivedl k fotbalu, v kolika letech jsi s ním začal?
K fotbalu mě přivedl náš soused. Kopal jsem si s jeho synem na sídlišti ve Žďáře na Libušíně a on mi řekl, že mi to docela jde a že bych to mohl zkusit na tréninku ve Žďáře. Tak jsem tam šel s tátou a od té doby jsem nepřestal. Bylo mi tehdy asi šest nebo sedm let.
Vzpomeneš si ještě na svoje učinkování ve žďárském dresu?
Určitě si na své působení ve žďárském dresu a na tu dobu rád vzpomínám, protože to byla jedna z nejlepších etap mého života. Asi nikdy nezapomenu na Ondrášovka cup v Ústí nad Labem, kde jsme skončili desátí v konkurenci týmů z celé České republiky. Byl to jeden z našich nejlepších turnajů vůbec. Často si také vzpomenu na kluky, se kterými jsem ve Žďáře hrával.
Nastupuješ v brance. Od kolika let chytáš?
Začínal jsem klasicky jako hráč v poli. Nejdřív v útoku, potom jsem se přesunul do zálohy, pak do obrany, a nakonec jsem skončil v bráně. Do branky jsem se asi dostal hlavně proto, že mě nebavilo běhat a líbilo se mi vidět fotbal z jiné perspektivy. Chytat jsem začal přibližně v osmi až devíti letech, ale přesně si to nepamatuji.
V kategorii U12 jsi přestoupil do Jihlavy jak hodnotíš zatím etapu v jejím dresu?
Přestup do Jihlavy jsem vnímal velmi pozitivně a vím, že mi hodně dal. Už sedmým rokem jsem hráčem Jihlavy a za tu dobu jsem poznal spoustu skvělých lidí a spoluhráčů. Jsem za tuhle etapu ve svém životě opravdu rád.
Kolikrát týdně trénujete? Jak vypadá tvůj běžný týden?
Trénujeme sedmkrát týdně – v pondělí jednou, v úterý dvakrát, ve středu jednou, ve čtvrtek dvakrát, v pátek jednou a o víkendu máme zápas, buď v sobotu, nebo v neděli. Běžný den vypadal tak, že jsem ráno šel do školy, potom na trénink a následně na internát, kde jsem regeneroval, učil se a trávil zbytek dne. Samozřejmě mezi tím byly snídaně, oběd a večeře. Teď už mám po maturitě, takže moje dny vypadají trochu jinak, ale dřív to takhle fungovalo pravidelně.
V kategorii U19 chytáš celostátní ligu. Řekneš nám jak kvalitní to je soutěž?
Celostátní liga je bezpochyby ta nejkvalitnější soutěž v rámci mládežnického fotbalu u nás. Hrají v ní ti nejlepší hráči z celé republiky a celkově má velmi vysokou úroveň. Pro mě je to skvělá příležitost se srovnávat s těmi nejlepšími a posouvat se dál – každé utkání je náročné, rychlé, technicky i takticky velmi náročné, což mě motivuje podávat maximální výkony.
Jak vnímáš dorosteneckou divizi. Jak hodnotíš obě soutěže?
Na druhou stranu dorostenecká divize, kterou hrajeme s B-týmem, není tak prestižní a její úroveň je o něco nižší. Často se stávalo, že jsme soupeře dokázali jednoznačně přehrát, někdy i rozdílem několika tříd. Zatímco v divizi byly některé zápasy poměrně jednoznačné, v celostátní lize je to přesný opak – každý zápas je vyrovnaný a může dopadnout jakkoliv. První tým tabulky může klidně prohrát s posledním a naopak. Právě tahle vyrovnanost a vysoká úroveň mě na té soutěži baví nejvíc.
V zimní přípravě jsi odchytal i přípravu za druholigovou Vysočinu. Jak vzpomínáš na tento zápas?
Na tenhle zápas vzpomínám moc rád. Bylo to proti Vlašimi, která hraje také druhou ligu. Byla to skvělá zkušenost a měl jsem skvělý pocit z toho, že jsem si mohl obléct „áčkový“ dres a nastoupit proti kvalitnímu soupeři.
Chodíš tedy trénovat i s áčkem mužů?
Ano, s A-týmem jsem trénoval. Teď už tolik ne, ale dřív jsem s nimi chodil klidně i dvakrát týdně. Byla to pro mě skvělá zkušenost – měl jsem možnost poznat kluky z áčka, nahlédnout do jejich stylu hry, vidět, jak přemýšlí a trénují. Zároveň jsem se seznámil i s trenéry a celkovým zázemím A-týmu, což mi dalo spoustu nových podnětů a motivace. Bylo fajn vidět, jak to funguje na té nejvyšší klubové úrovni v Jihlavě.
Jak hodnotíš svoji letošní sezónu?
Myslel jsem si, že moje sezóna bude lepší. Nedostal jsem v celostátní lize tolik prostoru, kolik jsem si představoval, ale chápu to. Neodchytal jsem tolik zápasů na nejvyšší úrovni, jak bych chtěl, ale jsem rád, že jsem měl hodně tréninků právě s A-týmem a možnost poznat trenéry a celý tým zblízka. Také mě těší, že jsem do zápasů zasáhl a mohl se ukázat.
Kam by jsi to chtěl až dotáhnout? Už víš kam po skončení dorostu nyní povedou tvé fotbalové kroky?
Mým cílem je jednou hrát fotbal v zahraničí a živit se tím naplno. Chtěl bych si to alespoň na pár sezon vyzkoušet na co nejvyšší úrovni a zjistit, kam až se můžu jako hráč dostat. Co se týče období po dorostu, hodně bude záležet na tom, jak se mi podaří skloubit fotbal se školou. Plánuji jít na vysokou školu, a podle toho, kam se dostanu, se budu rozhodovat i o svém dalším fotbalovém směřování. Rád bych ale zůstal co nejblíž profesionálním podmínkám, ať už to bude v Česku, nebo jinde.
Máš nějaký vzor ať v českém fotbale nebo v zahraničí?
Ano, mám vzory, především v zahraničním fotbale. Mým největším vzorem je Manuel Neuer z Bayernu Mnichov. Líbí se mi jeho herní styl – nehraje jen jako klasický brankář, ale prakticky i jako hráč v poli. Dá se říct, že změnil pohled na moderního gólmana, protože ukázal, že brankář už dnes není jen o chytání, ale i o práci nohama, čtení hry a rozehrávce.
Dalším vzorem je pro mě Yann Sommer, který má podobnou výšku jako já a i přesto dokáže chytat na té nejvyšší úrovni. Je pro mě důkazem, že výška nemusí být jediným faktorem úspěchu. Navíc letos chytal i ve finále Ligy mistrů, což jen potvrzuje jeho kvalitu.
Tvůj oblíbený klub u nás a v zahraničí?
V českém fotbale nemám úplně jasně daný oblíbený klub. V zahraničí je to jednoznačně Bayern Mnichov.
Tvoje oblíbený jídlo a pití?
Mým oblíbeným jídlem jsou lasagne a sushi. Co se týče pití, mám rád točenou Kofolu.
Co děláš ve volném čase?
Ve volném čase nejraději trávím čas s kamarády. Hodně také poslouchám hudbu, která mi pomáhá se soustředit nebo si odpočinout. Rád čtu knihy, hlavně ty, které mě posouvají dál, protože se věnuji seberozvoji a chci se neustále zlepšovat. Kromě toho mě baví móda – kamarádi mi dokonce přezdívají Jules Koundé podle francouzského hráče Barcelony, protože mám takový speciální styl oblékání a rád experimentuji s oblečením.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Fotbal je pro mě především zábava, kterou dělám prakticky od začátku svého života. Je to něco, co mě hodně naučilo – nejen v technice a taktice, ale hlavně v práci s lidmi. Díky fotbalu jsem se naučil naslouchat, spolupracovat a být součástí týmu. Pro mě je fotbal víc než jen sport, je to životní zkušenost a cesta, která mě neustále posouvá dál.
Děkuji ti za rozhovor
.jpg)
